Vztahová gramotnost
Pokud se Vám nedaří najít vhodného partnera či partnerku, žijete ve vztahu, ve kterém nejste spokojeni, nedaří se Vám najít společnou řeč s dětmi či rodiči, opakovaně zažíváte nedorozumění v přátelských vztazích nebo se potýkáte s napětím a konflikty na pracovišti… možná by stálo za to zamyslet se, jak jste na tom se vztahovou gramotností.
Když vztahová gramotnost schází
Často se u klientů setkávám s povzdechy typu „nedaří se mi najít toho pravého“, „nějak nám TO neklape“, „s dětmi si nerozumíme“, „s rodiči se pořád hádáme“, „v práci si nemůžeme přijít na jméno“ .
A pak jsou lidé, kterým se daří vytvářet a udržovat uspokojivé vztahy, ať už partnerské, rodinné, přátelské nebo pracovní. „Mají štěstí,“ řekli by ti z první skupiny. Ale opravdu je ve hře štěstí, nebo spíš nějaká schopnost?
Došla jsem k závěru, že b) je správně. Dle mého kvalita našich vztahů není otázkou náhody, štěstí či osudu. Je především výsledkem dovednosti, kterou jsem nazvala VZTAHOVÁ GRAMOTNOST.
Stejně jako lidé, kteří dokážou dobře hospodařit se svými penězi, ovládají gramotnost finanční, tak lidé, kteří dokážou vytvářet a udržovat uspokojivé vztahy, rozvíjejí svou gramotnost vztahovou.
Co znamená být vztahově gramotný?
Vztahová gramotnost rozhodně není jedna věc, ale soubor mnoha aspektů. Začíná už tím, jak vnímáme svou vlastní hodnotu a jakou máme sebedůvěru. Pokud si sami sebe nevážíme, těžko budeme vstupovat do vztahů s pocitem vlastní hodnoty. Spíše do nich půjdeme s postojem „chcete mě…?“ Že z toho pak nemusí vzniknout rovnocenný vztah, asi není překvapením.
Dalším důležitým bodem je naše představa o tom, jací by druzí lidé měli být a jak by se k nám měli chovat. Naše očekávání totiž často ovlivňují, koho si pouštíme do života, jak druhé vnímáme i jak s nimi jednáme.
Nedávno mi jedna slečna vyprávěla, jak by chtěla rázného, dominantního muže, který bude určovat, jak věci u nich doma budou fungovat. Nicméně po chvíli povídání se začalo ukazovat, že v podstatě vše by mělo být podle ní. Ona si však nebyla vědomá, jak moc je sama dominantní, a tak to s každým mužem podle jejích představ velice ostře „kříslo“. Aby ne, když hledala někoho, s kým by se ve skutečnosti jen těžko dokázala sladit.
Ale ani to, že si vybereme vhodného člověka, nám nezaručí, že vztah bude fungovat. Ať už jde o partnerství, vztahy s dětmi, rodiči, přáteli nebo kolegy, k jejich dobrému fungování potřebujeme zvládat řadu dovedností.
Jiný nešťastný mladý muž se mi nedávno svěřoval, že už by tak moc chtěl rodinu. Má koupený byt, rodinné auto, rád vaří, vydělává dobré peníze, je vtipný, pohledný – ze začátku jsem nechápala, že slečny na něj nestojí fronty. Pak se ukázalo, že fronty by se i stály, akorát „to nikdy neklapne“. Dotyčný se totiž snažil až moc. Pro každou slečnu dělal první poslední, a to i tehdy, když mu to bylo dost proti mysli. Dívka jeho přehnanou oddanost pokaždé za chvíli prokoukla, a tak ho nejen dost zneužívala, ale zároveň si ho přestávala vážit.
Oba příběhy jsou příklady z partnerských vztahů, podobné principy však můžeme pozorovat i v dalších oblastech našeho života. Vztahových principů, které je třeba brát v potaz, je celá řada. Patří mezi ně například ochota otevírat konflikty a umění je řešit, nastavování hranic, schopnost být sám sebou, vzájemný respekt, naslouchání nebo umění vyjadřovat své potřeby. Ve vztazích s dětmi, rodiči, přáteli či kolegy se pak tyto dovednosti projevují různými způsoby, ale jejich základem zůstává totéž.
Vytvářet pevné, funkční a uspokojivé vztahy není nic samozřejmého. Vyžaduje to určitou míru sebepoznání, ochotu na sobě pracovat a také potřebné know-how.
Mnozí z nás bychom chtěli mít hluboké, vřelé a blízké vztahy plné respektu a pochopení, ale nedaří se nám to. A mnohdy nás ani nenapadne, že problém nemusí být v tom, že jsme hrozní nebo nemáme štěstí, ale že „jen“ nevíme, jak na to. Schází nám dovednosti, které se můžeme naučit, stejně jako jsme se museli naučit jezdit na kole nebo číst.
Jak poznám, jestli jsem vztahově gramotný?
V podstatě jednoduše. Jedním z měřítek je naše vlastní spokojenost s tím, jak se nám daří vztahy navazovat a jak nám fungují. Daří se nám vytvářet vztahy, ve kterých se cítíme dobře, jsme sami sebou, dokážeme otevřeně komunikovat a vzájemně respektovat své potřeby? Pokud ano, je to dobré znamení.
Pokud naopak existují oblasti nebo situace, ve kterých se nám opakovaně nedaří dosáhnout spokojenosti, může to být signál, že máme ve vztahové gramotnosti ještě co rozvíjet.
Důležité je přitom hodnotit své vztahy z dlouhodobé perspektivy, nikoli podle jedné hádky, nepovedeného večírku nebo momentální nespokojenosti. Každý vztah má své lepší i horší chvíle. Podstatné je, jak v něm fungujeme celkově.
Jste zvědaví, jak na tom se svou vztahovou gramotností jste?
Pokud by vás to zajímalo více, můžete si svou vztahovou gramotnost se mnou otestovat.
Během 90 min. pohovoru vám budu klást otázky, abychom zjistili, které oblasti vztahové gramotnosti potřebujete posílit či rozvinout. Výstupem není číselné skóre, ale konkrétní nefunkční představy / vzorce / očekávání / způsoby fungování, které jsou v pozadí toho, že se vám ve vztazích nedaří či jste nespokojeni. Když budete chtít, můžeme pak společně pracovat na jejich zlepšení.