
Narodila jsem se na východním Slovensku dvěma hudebníkům, se slibnou kariérou violoncellistky.
Teď žiju u Znojma, za muže jsem si vzala Tamase z Maďarska a místo hudby poslouchám osobní příběhy lidí, kteří se nespokojí s tím, jaký život mají a raději investují do toho mít ho lepší.
Mám velkou rodinu se čtyřmi vlastními a dvěma nevlastními dětmi dvou národností.
Po škole jsem se na salse seznámila se svým prvním manželem, se kterým se mi narodili synové Šimon (2010) a Tobiáš (2012). Během těhotenství s Tobiášem se však mezi námi velmi intenzivně vyostřily některé zásadní neshody, na které se nám nepodařilo najít takové řešení, abychom společně mohli setrvat v uspokojivém vztahu.
Po několika měsících, kdy jsem hledala všemožné způsoby, jak manželství zachránit, jsem připustila, že jsou i situace, kdy je vhodnější jít od sebe.
Nebylo to nijak snadné rozhodnutí – žádný jistý příjem, kluci tak malí, ale řekla jsem si, že to musím risknout, že tady nikoho z nás dobrá budoucnost nečeká. A jsem za to rozhodnutí ráda.
Kluci sice nemají kompletní rodinu, ale než jim předávat vzor, kde to mezi mámou a tátou nefunguje, tak jsem raději chtěla vytvořit šanci na dvě funkční rodiny, což se mi myslím povedlo.

Dnes jsem znovu vdaná, za Tamase, který se za mnou v roce 2012 přistěhoval z Maďarska. Tamas má z prvního manželství dvě dnes již dospělé slečny (Romi, nar. 2003, a Natali, nar. 2005) a společně máme Patrika (nar. 2016) a Lukáše (nar. 2019).
Když se všichni sejdeme, jsme docela velká rodina, kde namíchaně mluvíme česky, anglicky a maďarsky.
Asi si umíte představit, že ukočírovat celý ten mumraj nám dá kolikrát docela zabrat a že nás s manželem situace, kdy máme 6 dětí, v mnoha ohledech vyškolily.
Zkoumáme, jak vystavět dobré vztahy s dětmi na dálku. Taky jsme jednu dobu jsme měli Šimona a Tobiáše ve střídavé péči, ale to se ukázalo jako nevhodný model nejen pro ně, ale i pro všechny ostatní zúčastněné.
Neustálé přepínání mezi tím, jestli kluky zrovna máme, nebo ne, bylo nesmírně náročné. Viděla jsem, jak je pro ně těžké navázat hlubší citové pouto, protože čím lepší vztah jsme měli, tím víc se jim stýskalo. Začali se uzavírat do sebe a měli problémy s tiky a výbušností. Dívat se na to, jak v životě nemají nic trvalého, stabilního, jistého, pro mě bylo velice těžké. Po nějaké době jsem se rozhodla, že to už dál podporovat nemohu, i za cenu toho, že se kluků vzdám a půjdou žít ke svému tátovi. Měla jsem velký strach, jestli to vůbec unesu, ale nakonec překvapivě ta úleva od pocitu, jak jim střídavou péčí ubližuji, nad vším ostatním převážila.
Toto uspořádání trvalo asi rok a pak nečekaně Šimon přišel s tím, že chce žít u nás. Jeho táta nic nenamítal, a naopak Tobiáš u něj chtěl zůstat, takže se kluci rozdělili a mně teď oba připadají nejspokojenější za celou dobu, co je mám. Jejich rozhodnutí nám také umožnilo se v roce 2021 přestěhovat na jižní Moravu ke Znojmu.
Těsně po přestěhování nás ale čekalo velmi nemilé překvapení. U našeho nejmladšího syna Lukáše jsme odhalili poruchu autistického spektra (PAS).
Byl to samozřejmě obrovský šok, tyto děti se většinou ze začátku vyvíjejí zcela normálně a pak najednou přijde zlom a vývoj se zastaví, nebo jde zpět. Podařilo se nám však najít skvělé odborníky, oba s manželem jsme začali kolem autismu hodně studovat a s Lukáškem intenzivně pracujeme. Udělal obrovské pokroky, z dítěte, které vůbec nevnímalo lidskou řeč, dívalo se někam skrze nás či jen tupě zíralo, házelo kameny a neustále vydávalo nesnesitelné zvuky, teď máme klučinu, který miluje legraci, objímá nás, kočkuje se s bráškama, chodí do školky a na všem potřebném se s námi domluví.
Komunikace sice není úplně plynulá, pořád jsou u něj patrné jisté zvláštnosti, ale posuny jsou velké. A já sama přemýšlím, že se na tuto problematiku zaměřím víc, protože už mám jednak spoustu zkušeností a také pochopení pro rodiče, kteří touto nesmírně těžkou situací procházejí.
Naše rodinná situace nás také cvičí v tom, jak vycházet s nevlastními dětmi i s dětmi, které máme společné. Každý vztah je jiný a vyžaduje jiný přístup. Také jsme se naučili přátelsky vycházet s bývalými partnery, což ze začátku rozhodně nevypadalo jako reálný cíl. Ale opět jsme si ověřili, že pokud člověk netrvá na svých představách a hledá, jak situaci vyřešit, funkční způsob najde.
Jak začít?
Domluvit schůzku
Pro domluvu konkrétního termínu mě prosím kontaktujte telefonicky:
+420 777 167 526,
nebo e-mailem:
[email protected]
Je můj problém vhodný?
Můžete přijít s jakýmkoli problémem – podstata je chuť a odhodlání ho řešit / vyřešit.
Neexistují problémy vhodné či nevhodné, ani příliš malé či příliš velké.
Jediné, co se se počítá je to, jestli vám daná situace vadí a chcete s ní něco udělat.
Jak konzultace probíhají?
Konzultace u mne probíhají buď osobně v Horním Břečkově (kousek od Znojma), nebo formou online (čili jako videohovor přes počítač) pro ty, kteří to mají ke Znojmu daleko. Již roky ověřuji, že konzultace online je plnohodnotná a během koronakrize se to potvrdilo ještě víc.
Lidé z této formy konzultace zpočátku mívají obavu, říkají, že je přeci lepší potkávat se osobně. Já jsem tento názor dříve také zastávala, ale čím déle konzultace online provozuji, tím více mi připadá, že jde pouze o zvyk.